Přestěhováno na huhu-blb.blog.cz ... Archivní záležitost x)

~Už nelze se vrátit, darovat svět, Tak roztáhni paže, vítej mě zpět.~

~Děti zla

prolog nebo 1.kapitola

Přijde mi to na prolog dlouhý a moc zavádějící :D nevim, každopádně, celá povídka je věnovaná Viv, tak snad si to užije ;)
A vy taky x)
Spustil se liják. Takový ten normální anglický déšť, při kterém vám deštník nestíhá a sotva ujdete pár metrů, čvachtá vám v botech a oblečení jde od nasáknutí vodou dolů, jak kdybyste po kapsách nosili kovadliny.

Z jednoho domu, který se honosil cedulí "Dětský domov", vyšla postava s hůlkou trčící zpod pláště, který nevypadal na nepromokavý, nýbrž na kus hadru jaký byste sehnali na běžném smetišti, a přesto se mu voda obloukem vyhýbala. Mírné zavlnění pláště by schopnému pozorovateli prozradilo, že si osoba sáhla do kapsy pro lízátko. Nakonec s tichým prásknutím zmizela a nechala za sebou šedé oprýskané zdi, které se neustávající intenzitou omýval déšť.

Kap, kap...

Persephona koukala z okna a poslouchala, jak kapky pomalu končícího deště bubnují o parapet jejího okna. Lily si na vedlejší posteli dobalovala věci do Bradavic a Fran se někde venku ožužlávala s tím francouzem. Per zadoufala, že pořádně zmokli. Už jí to věčné francouzské žbrblání lezlo na nervy.

"Hej, Pers! Už mám zbaleno, nechceš jít dolů?" ozvala se Lily.

Per se jen znuděně otočila, zavrtěla hlavou a zase se věnovala oknu.

"Tak já jdu, mám celkem hlad"

"Jo, klidně"

A pak už jen bouchnutí dveří.

"Arrrgh!" ozvalo se z venku. Za hlavními dveřmi se ozvalo vzteklé zadupání a nadávky.

Lil, kterou bouchnutí dveří přinutilo položit sklenici s vodou na kuchyňskou desku, aby se při "vetřelcově" dalším pokusu otevřít dveře nevylila, se po špičkách vydala ku vchodu.

'Ještěže Trelawneyovi mají kukátko' pomyslela si, když se natahovala, aby spatřila návštěvníka.

"Vííííív!" vypískla a přerazila se o dveře, neboť ve svém roztržitém pohybu, kdy se snažila otevřít dveře a zároveň se přes ně dostat, opomněla na řetízek, jenž spojoval zeď a okraj oněch dveří.

Viviene se začla chechtat, až ji lízátko z pusy málem vypadlo.

"To je radosti, co?" osopila se na Ivi Lil, když se sbírala ze země. Ještě jednou ji sjela káravým pohledem, čímž ji ještě víc rozesmála, protože při něm špulila pusu a na přísnou doopravdy nevypadala a pak už jen v co největším klidu odstranila dveřní řetízek a vrhla se do náruče své kamarádky.

"Muuck Iví!" zvolala právě přicházející štíhlá dívka s vlasy barvy pšenice (ačkoli přirovnání k pšenici by ji opravdu silně urazilo) se silným přízvukem a intonací. Jako kdyby se slova vlnila, když je říkala ona.

"Fréén!" otočila se Viv na blondýnku, která se vymanila z obětí o hlavu vyššího chlapce a rozběhla se k ní. Viv pustila Lil a pošeptala jí, že to stačí, protože ta ji odmítala pustit.

Po objímací vítačce šli do domu, Viviene si z kapes vyndala kufry, dala jim zpátky původní velikost a svalila se na sedačku. Vytáhla nové líztko a spokojeně žvatlala, jak celé prázdniny měla. Francesska byla obletována svým přítelem a neustále si mezi sebou něco brebentili ráčkovanou francouzštinou. Lily připravovala večeři, přeci jen šla předtím pro jídlo. Zrovna krájela maso, když se řízla. Nic strašného, ale přesto vyjekla, poskočila, upustila nůž - ten se zabodl no země, a jak máchla rukou, tak shodila příborník.

Tím způsobila dost podstatný šramot, takže po chviličce zdupala ze shora  Persephona.

"Lil? Není ti nic?" vyhrkla starostlivě.

Na to se Lily nehdříve podívala po všech tvářích, které byly skloněné nad jejím tělem a pak se rozesmála. Smála se na celé kolo. Ostatní jen nervózně přešlapovali. Nikdo nevěděl, co se jí to stalo. Zešílela snad? Chtěla nás zabít? Nebo spáchat sebevraždu?

Ticho prolomila až Viv, která si i lízátko vyndala z pusy "Psychopatická?"

Fran a Pers se na ní jen blbě podívali, francouz zůstal pohledem na Fran a jediná Lily znatelně zareagovala. Rozesmála se ještě víc.

Na to ty dvě zakroutily hlavami a šly zpátky do obyváku. Francouz, jakožto věrný ocásek, kopíroval pohyby své milované.

Jediná Ivi pomocí hůlky poklidila nepořádek, co Lil nadělala a sedla si vedle ní na kuchyňské kachličky.  Chvilku sice vydržela bez lízátka v puse, ale nakonec přeci jen neodolala a znovu ho žužlala.

"Tak cffo, Lil?" snažila se přijít věci na kloub spolu s lízátkem mezi zuby.

Lily se jakž takž uklidnila a s chichotáním mezi slovy pronesla "Já, chich, chtěla přivolat Per, chich, jenže se mi, chich, nechtělo nahoru, chichi"

Namísto toho, aby se Viviene podivila nad stupiditou a tím, proč se teda Lil smála, jelikož to nebylo zas tak vtipné, se rozesmála spolu s ní.

Obě dvě se otřásaly smíchem, který se dostal až do obyváku, kde sídlili ostatní. Ne, že by jim to nebylo alespoň trošičku divné, ale na výstřelky a zvláštní Vivienin humor už byly zvyklé, jediný francouz stále nechápal. O Lily věděly taky své, tak je nechaly, že až se uklidní, přijdou. A pokud možno i s večeří beze střepů.

Francesska se usadila na Delacourův klín a něco si s ním šišlala. Jelikož si Pers připadala jako křen, přebývající, chtěla se vydat zpátky nahoru, jenže někdo se zase dobýval vchodových dveří.

Nejdříve jí blesklo hlavou, že to budou zloději. Vytasila hůlku. Drkla do cicmajícího se páru a s prstem na puse se obrátila do kuchyně na hihňající se kamarádky. Se zkrabatěným obočím se po ní otočily. Fran jen pohoršeně zamrkala.

"Já se bojím" zašeptala vystrašeně Persephona "co když to jsou nějací vrazi?"

"A to v tý ruce máš k čemu?" pokývala hlavou k její hůlce Ivi.

Na to Pers zafuněla a s hůlkou v pozoru odemkla dveře. Uskočila dozadu a napjatě očekávala, kdo vejde.

"Kurva drát, tohle snad neni možný. Snad sem ti jasně řek, abys ty mušle sebou netahala!"

 Ozval se mužský hlas a vzápětí do vstupní chodby napochodoval jeho původce. Pan Trelawney, hubený muž středních let ověšený kufry a v jedné ruce svíraje igelitový pytlík s kupou mušlí, ze kterých vylézali živoucí tvorové. Všechny ihned zachvátil smrad vycházející z onoho "akvárka" pro mušlata. Za ním se se sklopenou hlavou šourala Sybila, Persephonina sestra, a paní Trelawneyová, vysoká žena s laskavým, leč mírně zasněným, výrazem.

"Potřebovala jsem je na věštění. Mám vnitřní oko po babičce! Vůbec mi nerozumíš, nechápeš mě, tys nezdědil nic!" osopila se na otce Sybila. S náhlou kuráží mu vytrhla igeliťák z ruky a hnala se do svého pokoje.

Pan Trelawney se nafoukl jako létací balón, ale nic neříkal. Zvedl kufry a odešel vybalovat.

"Děti moje, nemáte hlad?" ozvala se zrůžovělá paní Trelawneyová.

"Celkem jo" zahlásila Ivi, kterou celá situace nesmírně pobavila, takže jí koutky cukaly a neubránila se občasnému uchechtnutí.

To, že si ze Sybily, která si tenhle rok hledala práci, dělala legraci, kdykoli ji potkala, bylo už známé snad po celých Bradavicích. Už minulý rok, když byla v šestém ročníku, Sybila v sedmém, jí prováděla všemožné naschvály a schválně si nechala věštit a verbovala ostatní, kteří by byli ochotní slyšet nejrůznější způsoby své smrti, tudíž měla Sybila celkem napilno, protože když se do něčeho Viv pustí, dosahuje fenomenálních (gigantických) následků. Taky vyvěšovala letáčky s nabídkou věštění, napodobovala její kukuč, když se jí zjevila budoucnost, pořídila si i obrovské brýle, aby jí byla trochu podobná...

Paní Trelawneyová se dala do příprav večeře a ostatní pomáhali s vařením, úpravou stolu, úklidu kolem kuchyně a jídelny, jediná Persephona se ulila a šla za svojí sestrou, aby ji alespoň trochu uklidnila. Vyptávala se jí, jak bylo na dovolené, jestli měla nová zjevení a tak. Sybila se urovnala, převlékla a sešla dolů, kde už všichni ostatní seděli u stolu. Otec si jí nevšímal, asi trucoval.

"No konečně"

Pršelo a od kol kočáru vystřikovalo bahno. Muž, celý zahalený do cestovního pláště, co seděl na kozlíku, tiše nadával a frkal vodu.

"Omluvte mě, trošku se nám v Transylvánii zhoršili podmínky"

"Ale jistě, dceři samotného Pána Zla nemůžeme nic vyčítat" odvětil patolízačsky muž s pečlivě sčesanými plavými vlasy a pozorně si mě prohlížel.

Ani jsem se neptala, jestli smím a vytáhla svoje cigarety. Proti dešti jsem je měla pečlivě zabezpečené, takže byly dobré. Vyfukovala jsem kouř a přemítala, kdy Malfoye staršího přestane bavit mě pozorovat.

Stačila jsem vykouřit tři cigarety, když kočár konečně zastavil. Byli jsme před nějakou vilou, ale připomínala spíš nedobytnou pevnost.

Na příjezdové cestě posypané štěrkem, který odletoval metry daleko, jsem občas spatřila páva.

Když mě Malfoy starší vedl chladnými chodbami, vyptával se mě na mé školní výsledky, život a lidi v Transylvánii.
Pověděla jsem mu o upírech, vlkodlacích, kteří tam žijí jako my v Anglii, mají stejná práva jako lidi, a o tom, jak jsem se měla ve škole.

Automaticky jsem odpovídala na každou jeho další otázku a pomalu se mě zmocňovala nervozita. Co si asi řeknu se svým otcem? Poslal mě do uplně jiné země a teď čeká, že s ním budu vycházet, jako v každé jiné normální rodině? Představa otce, kterého si sice pamatuji jen jako malá, ale přesto jasně, s konvičkou na čaj a cukrem, mi přišla víc než směšná. Měla jsem chuť se hystericky smát. Popadat dech a možná i plakat. Zastavili jsme a Malfoy starší mi galantně otevřel dveře. Vešli jsme do jakéhosi obývacího pokoje. Oheň v krbu si vesele plápolal a v křesle za psacím stolem seděl otec. Jeho černé vlasy se leskly v matném světle a vrásky na čele jakoby mu dodávaly na vážnosti. Nešlo si z něj utahovat, vzbuzoval až moc strachu a autority. Pomalu se na mě podíval svýma chladnýma očima, krutě se usmál, tak jak to umí jen on a pokynul mi, abych si sedla.

"Vítej doma, dcero"
Poslední komentáře
28.05.2018 22:55:31: Reaguji na starší komentář. Možná ti to připadá podobné jako Mé jméno má krev, protože tenhle příběh...
23.07.2008 13:29:57: Hlasi se Vam ta, co vede medevedz, a je upne v Asii zoufala, jelikoz tu nevedou carky, a nevedou icq...
10.07.2008 19:28:40: Jednou jsem četla něco podobnýho. Jmenovalo se to Mé jméno,má krev. Strašně se mi to líbilo. A doopr...
22.06.2008 20:43:37: "Vítej doma dcero" tak to se mi líbilo, jaj :)) Fakt moc povedená kapča!
 
vetsina postav patri J.K. Rowling x)