Přestěhováno na huhu-blb.blog.cz ... Archivní záležitost x)

~Už nelze se vrátit, darovat svět, Tak roztáhni paže, vítej mě zpět.~

►Jednorazovky

Jehňátko

Slash pro mou kamarádku. Je to spíš směšné, ale to je jedno :D. Nejdřív to měl být pár Draco Malfoy / Brumbál, ale to jsem umírala smíchy, takže nepřicházelo v úvahu XD
Vzhůru do světa mé úchylnosti XD Pokochejte se ^^

Pár: Edward / Jasper, jedná se o jakési znásilnění (myslím, že je potřeba trochu znát postavy a jejich charakteristiku)
Edward, upír s rezavými vlasy, seděl před svým domovem a přemýšlel, jako nikdy. Kdyby jejich dům nebyl zastíněn porostem lesa, mnoho lidí by se divilo, proč se mu kouří z hlavy.

  V ruce držel sklenici se solí a ustavičně si kladl otázku, proč to vlastně udělal. V podstatě se potřeboval vzpamatovat, proto vyšel na čerstvý vzduch. Jen ta sůl mu dělala potíže a mysl mu nechtěla odpovědět na jeho otázky. Jak nenáviděl své podvědomí. Vždycky si nechávalo nějaké tajemství.

 S odfrknutím hodným koně se tichým elegantním krokem přesunul ke garáži jejich domu.

***

Vesele si pobrukoval a pokračoval s jarním úklidem. Nebylo třeba spěchat. Celá jejich rodina krom Edwarda odjela nakupovat nové oblečení a hlavně výbavu na další svatbu Emmeta a Rosalie. Jejich dům skvěl čistotou, ale přesto bylo jistým zvykem pořádat úklid dle ročního období. Vedle nohou měl položený kyblík s vodou a v něm hadr s mopem na podlahu. O lednici bylo opřené koště.

   Popadl prachovku a smetl pomyslná zrnka špíny z digestoře. Ještě ji utřel a přitom nezapomněl na svou píseň.

***

Všechno bylo na svém místě. Sůl položená nenápadně na poličce s nářadím, nože, bičík a podobné nástroje pod autem.

'Chybí mi jen poslední část' usmál se pro sebe víc než zvláštně Edward 'jen pojď, bratříčku...'

***

Do pokoje vešel Edward. Jasper na sobě nedal nic znát. Dál si vytíral podlahu, která to ani nepotřebovala. Když se sehl, aby si vzal hadr a utřel tak rohy, neubránil se Edward lačnému pohledu na jeho pozadí.

 Jako když se lovec chystá na kořist.

 Jako když se lovec dostane blíž k oběti.

 Jako když se dotkne jejího srdce, aby ho rozsápal.

***

Chytl Jaspera za ruce a ať se mu bratr snažil vykroutit jak chtěl, jeho sevření ani o píď nepovolilo. Jasper se pokusil využít svého nadání a vzbudit v něm lítost, bratrskou lásku a podobné pocity, ale Edward se nedal. Četl mu myšlenky, chytal je jako rybář na řece ryby.

Jak dlouho si plánoval tuto situaci. Jak dlouho promýšlel všechny detaily... a teď se mu konečně vše splní. Ani Alice nic nevytuší.

Skvělý plán, skvělý den, skvělé načasování.

"Bratříčku"  zavrněl Edward Jasperovi do ucha a přitom mu ho jemně olízl "přeci bys mě o sebe nepřipravil..." pokračoval  a  jeho ústa dospěla k bratrově krku. Laskal ho, působil mu cucfleky, ale bylo mu to jedno.

Teď je jeho chvíle.

Jeho kořist se otřásla. Sám Jasper nevěděl, jestli rozkoší nebo odporem. Znovu se pokusil o útěk ze železného sevření, ale bylo to marné. Akorát mu to přineslo Edwardův rozčilený hlas, který se mu klepal vzrušením.

"Tohle se ti nebude líbit, Jaspere. Nebude to rychlé" mluvil tiše, přesto pro upírovi uši zřetelně a jasně.

"Nejsem Alice, to si snad uvědomuješ" uchechtl se ještě a Jasperovi přeběhl mráz po zádech. V očích se mu zračil čirý děs. Nevěděl, čeho je jeho bratr schopen.

Edward ho prudce přitlačil ke zdi, těsně vedle koštěte.

"Ale, tak ty ses dokonce připravil" ušklíbl se na něj.

Polkl. Ztěžka. Násada od zametáku byla tlustá jako Aliciina pěst.

"Bože..." vydechl ze sebe a zavřel oči, aby přemohl nechuť, která se mu v podobě žluči kradla do úst.

"Tak mi říkat nemusíš, to nejlepší teprve přijde"

***

Na ledvinách ucítil Edwardovo zvětšující se vzrušení. Nemusel nic říkat, on hned vycítil jeho myšlenky a chytl je, lehce, jako by to byly jen nitky vedené z jeho mozkoviny do prázdna, kde stál on, jeho upíří bratr, chytač, rybář...

  Vlastně ani nemělo smysl se dál pokoušet o sebeobranu. Poznal by jeho úmysly a zabránil by mu v nich. Beznadějná situace.

Edward si Jaspera natočil, aby k němu měl lepší přístup. Zatímco ožužlával jeho krk, uši a vlasy, jako malé dítě matčin prs, šikovnou rukou mu rozepnul pásek u kalhot u sundaval mu je dolů. Poté přišly na řadu trencle...

Jen co ho položil na zem, už měl dole i ponožky. Lovec byl obdobně oděn a když nalehl na svou kořist plnou vahou, jen slastně zavzdychal. Vychutnával si jeho bezmoc, jeho nechtěně zrychlený dech.

 Pomalu se s ústy přesunoval dolů. Když dospěl k rozkroku svého bratra, úmyslně ho vynechal a věnoval se vnitřní straně jeho stehna. Jasper zavzdychal a sevřel ruce v pěst. Edward se jen posměšně šklebil a pokračoval dál ve svém mučivém představení.

Olízl jeho chloubu, která se pomalu, ale jistě zvedala. Přidal k dílu i ruce. To už se Jasper neudržel a popadl Edwardovu hlavu a nasměroval ji tím správným směrem. Tentokrát se nebránil. Sliny mu stekly až na dvě společnice jeho chlouby.

Po chvíli přirážení Edwardových úst Jasper vystříkl své blahodárné živočišné tekutiny na obličej jeho ukojitele. Ten se jen oblízl a pečlive se otřel o jeho tričko.

Pak Jaspera popadl, donutil ho kleknout na čtyři a s všeříkajícím výrazem, který charismatický upír nemohl spatřit, vzal do ruky koště. Přišel čas, kdy započne Edwardův sen. Předehra byla za nimi, teď nastane konec Jasperovi zadní dírky.

***

  Násada od koštěte nebyla potřená žádným lubrikantem. Ani ničím jiným, co by zmírňovalo bolest, kterou právě působila muži s medovými vlasy. Navíc na ní byly kdejaké bacily.

Onen nešťastník, který musel koště pozřít do sebe necítil ani kapku vzrušení jako před chvílí.

Štípalo to.

Pálilo.

Bolelo.

Uhaste někdo ten oheň!

 Vytékala z něj krev a špína. Cítil se ponížený, víc než kdy jindy. A ještě stále to nepřestávalo.
 
Musí to už skončit!

Prosím...

Když se násada od koštěte konečně vysunula z jeho otvoru, plakal. Nezlomný, nesmrtelný upír plakal. Nepopsatelná bezmoc, která jím cloumala se přeneslai na jejího stvůrce. Ten se jen smál.

Hrozivě.

Ledově.

Edward popadl svého bratra do náruče a schouleného a vzlykajícího ho donesl do garáže.

***

Ano, ano. Přišla na řadu sůl a jeho malé překvapení. I upír může krvácet.

Dokonalý plán, dokonalý den, dokonalé načasování.

***

"Jehňátko maličké, bělavé, pojď ke mně blíž" prozpěvoval si svým nádherným hlasem Edward "já tě nekousnu, nejsem vlk. Tak neboj, pojď k tátovi..."

Položil Jaspera na chladivou, betonovou zem garáže, kde to páchlo po benzínu.

 Vzal si svůj nůž a velmi silně se zabodl do jeho břicha. Chvíli trvalo, než si nůž proklestil cestu bledou, ocelovou kůží, která se na slunci třpytila jako tisíce diamantů. Když ucítil, jak kůže podlehla, táhl nožem k sobě. Směrem k jeho podbřišku. Tam se zastavil a svůj nástroj vytáhl.

Postupně mu pořezal celé tělo.

Šťastný.

Šílený.

Jako anděl...

Jasper, roztřesený ze zážitku s násadou koštěte, se zalekl nápadu svého bratra. Věděl, že teď  to bude bolet jako nikdy.

Edward si ladně podal misku se solí.

Stále bolestně krásný nabral hrst.

S písničkou na dokonale tvarovaných rtech začal po bratrovi sypat sůl. Dostala se do otevřených ran, což byl i účel.

"Jehňátko maličké, neboj se, tatínek je u tebe. Jehňátko bělostné, nevzlykej, tvůj kožíšek červeně září. Tatínek je u tebe, bude si myslet, že podvádíš..."

Sůl se Jasperovi vžírala do ran a on se svíjel v neuvěřitelné bolesti. Edward ho přidržel a připravil se na vniknutí do jeho útrob. Úplné ponížení právě přicházelo.

Temné.

Spalující...

Bezmoc s tváří anděla v podobě jeho bratra přirážela. Cítil jeho vzrušení, jeho rozkoš. Probíjela mu mysl, tlačila na něj, aby se poddal tomuto silnému pocitu. On však jen ležel a nechal do sebe narážet jeho pomalu vrcholícím bratrem. Nebyl schopen ničeho. Sledoval, jak slastně přivřel oči a zavzdychal. Nechal své sémě natéct do jeho. To se tam však dlouho neudrželo a začalo se drát ven. Zvláštní pocit. Lechtalo to.

Jasper se zvedl na lokty a chtěl odejít. Chtěl to ze sebe smýt. Smýt špínu, smýt sůl, ošetřit své rány, které ještě stále pulsovaly neskutečnou bolestí.

"Copak, ty už jdeš? Ne, ne, ne... hra neskončila. Zůstaň, jehňátko moje" a s pohledem upřeným na kleště, šroubováky a jiné nářadí se na bratra ošklivě, leč stále s andělsky nádhernou tváří, zašklebil.

 Natáhl se po kleštích a nebezpečně, jako by snad chtěl dát vědět, co nastane, s nimi zacvakal.

"Chceš ještě posolit?"
Poslední komentáře
21.08.2008 01:50:54: Ou... já jaksi nevím, co napsat... :D Abych pravdu řekla, nesnáším slash, lae to bude asi tím, že js...
17.08.2008 17:53:50: Ha, začíná má slash kariéra XD Třeste se, vychválily ste mě, nastane slash éra XD
17.08.2008 17:51:44: Tak, teda já zírám. Tvoje úchylná část se zde projevila v plné parádě. Nicméně je to pěkné, i když n...
17.08.2008 16:22:20: Nevim, od toho jsou jednorázovky XD. Nedokončený krátký díla XD. Musim uznat, že mě se to líbí XD, j...
 
vetsina postav patri J.K. Rowling x)